A tak jí naslouchám a do toho mi píše ten člověk, že přijde později, tak si vydechnu, protože vím, že aspoň na ni můžu mít trochu víc času.
Poslouchám s plnou pozorností, s jakou jsem ještě schopná vnímat, a až teď si uvědomuji, že jsem si za celý den pořádně nesedla a ani se pořádně nenadechla. Rozhovor končí zvoněním člověka, který si přišel vyzvednout tu věc: boty. Jsou mi malé.
Jak trefné… Se smíchem mu je předávám.
Dávám mu ty trepky, které jsou nepohodlné, abych si mohla koupit větší, lepší, které mi umožní pohybovat se rychleji a běhat dál ve zběsilém tempu.
Uvědomuji si, že nemám čas na to zastavit se, protože povinností je tolik, že čekají ve frontě.
Ve frontě tak dlouhé, že mám pocit, že na jejím konci čeká něco moc cenného. Něco moc drahého.
Jenže…
Jenže on bohužel na konci té dlouhé fronty čeká jen další úkol, který chce být splněn.
Znáš to také? Nekonečné kolečko, které Tě žene? A to ať už děláš věci, které máš ráda, nebo jen ty, které se prostě dělat musí.
Uběhaná. Jsem z toho uběhaná, unavená, vyčerpaná a nohy bolí od pocitu, že jsem urazila stovky kilometrů za den.
Když zastavím dech a čekám ve frontě, která nikdy nekončí, tak…
Tak život začíná být pěkně těžký a nesnesitelný. Není zde prostor vůbec na nic. Jen úkoly ve frontě, které nemají konec, protože to je jejich úkol. Stát a připomínat, co jsme ještě neudělaly. Ale život není jen o úkolech, ale o prožívání a žití.
Je plynutím mezi děláním a bytím. Aktivitou a pasivitou. Nádechem i výdechem, dnem i nocí, časem na odpočinek a jasně zaměřenou akcí. Jde o stav, kdy hlava je vypnutá. Vnímám. Vnímám, že dýchám, cítím moje tělo. Dostávám se s ním do kontaktu. Můj nervový systém vypíná a zklidňuje se. Jsem tady a teď. Vnitřně se ztišuji a moje pozornost se obrací z venku dovnitř. Spojuji se s jemností svého dechu a jeho přirozeným rytmem.
Možná je pro Tebe těžké se zastavit, vyzout uběhané boty a dát Tvým nohám pauzu. Dovolit Tvé ženské duši, aby zregenerovala, dosytila se a jen tak byla. Přepnula z módu dělání do módu bytí.
Jako ženy se od přírody pohybujeme pozorností venku, je to něco zcela přirozeného, je však potřebné najít druhý protipól – umění stáhnout se dovnitř, do sebe a povolit. Nechat čas plynout mezi prsty, dát na nohy měkké domácí pantofle a sebe na první místo. Být pro ostatní je velká ctnost, ale být tu sama pro sebe a připustit si, že toto je v pořádku, že nejdříve já načerpám síly a potom mohu dát, je ctností s ještě větším dosahem. Je to taková ženská nezbytnost.
Nezbytnost k tomu, abychom byly zdravé, spokojené a vyživené.
Ráda bych se s Tebou podělila o pár triků, které mi v těchto momentech pomáhají:
- Když opět rozpoznáš, že jsi uběhaná žena, tak Ti moc gratuluji. 🙂 Tohle je první krok. Jako stopařka jsi teď na dobré stopě. Nevyčítej si to, ale pochval se za to. Rozpoznala jsi, že běháš víc, než jsi schopná, a přebíjíš svou přirozenou energetickou kapacitu výkonem.
- Zastav se. Pokud se nejedná o ohrožení života – a ono se v mnoha situacích o nic takového nejedná – vše počká. Dej si ruku doprostřed hrudníku a nebo na jiné místo, které tě volá, a vnímej kontakt tvé ruky s tímto místem. Cítíš toto spojení?
- Uvědom si, že dýcháš a vnímej svůj dech. Nemusíš nic měnit, můžeš jen být v kontaktu sama se sebou. Je možné, že nebudeš nic cítit, nebo budeš cítit vše a přijdou emoce. Vše je v pořádku. Nech emoce proklouznout. Zůstaň v tomto kontaktu jak dlouho budeš chtít a jak Ti to bude příjemné.
Já jsem. Tady a teď. Jsem.
Pokud chceš, vrať se ještě jednou k tomu, co je výše uvedené, a vyzkoušej jednotlivé body právě teď. Jaké to je?
Do svého života můžeš také přinést mnoho různých drobných jednoduchých rituálů.
Podpoří Tvé smysly a s tím Tě také navrací do stavu bytí a nastolují vnitřní příjemnou prázdnotu, kde přirozeně dochází k regeneraci a kde je tvoje analytická mysl vypnutá:
- Když zjistíš, že opět běháš jak šílená a tvoje ženská duše střádá, zapal si svíčku a dívej se do jejího plamene. Vnímej její teplo a žár. Můžeš si pro tyto účely koupit krásně zdobenou svíčku nebo krásný svícen, který je radostí pro oči a přináší Ti krásný pocit.
- Ponoř se do vůní. Zapal si vonnou tyčinku, či si na své zápěstí dej trochu esenciálního oleje. Nadechni se této krásné omamné vůně a vnímej svůj hluboký výýýýýdech. Ideální pro tyto účely je vůně levandule, citronely nebo rozmarýnu. Nech se však vést svojí intuicí, ta Tě zavede správně.
- Pokud jdeš domů pěšky, uvědom si své nohy. Zaměř se na své kroky, které se dotýkají země. Vnímej každý krok, který uděláš. Je to jako kdyby se tvoje chodidla milovala se zemí. Vychutnej si tento kontakt a podporu.
- Pokud jsi doma, můžeš si vytvořit kolem sebe bezpečné místo a zatancovat si. Pusť si hudbu, nejlépe krásnou hopsací a třesavou. Třes pomáhá uvolňovat napětí v těle a vrací zpět do přítomnosti. Zapoj do této aktivity i další členy domácnosti. Děti se moc rády třesou. Je to pro mě přirozený stav a můžete z toho udělat takovou rodinnou tradici.
- Podívej se, které aktivity Tě dostávají do pocitu vydechnutí – prázdnoty, meditace. Kde Tvoje analytická část dostává dovolenou. Zařaď do svého dne ruční práce, umělecké činnosti – hru na hudební nástroj, malování, chůzi v přírodě, sběr bylin, jógu… vezmi si čas na tyto aktivity a nech, ať se stanou tvou prioritou.
Čas je tvůj spojenec, ne protivník.
Všechny výše zmíněné aktivity jsou otázkou 5 minut. Dobře, ruční práce a nebo jóga je možná na delší dobu, ale pokud by sis měla vzít 5 minut každý den, mohou se dít zázraky. Je to tvých 5 minut, které Ti mohou doslova změnit život. Za tuto dobu se dokáže otočit celý svět. Schválně si zkus nastavit budíka a vyzkoušet něco z toho. Možná si budeš postupně dovolovat víc, víc a víc se uvolňovat do toho, že se až tak moc nestane, když se zastavíš. Ba naopak, že pokud načerpáš energii a zklidníš se, všechno další jde jednodušeji. Máš větší kapacitu zvládat situace s dětmi, jsi více vnitřně vyrovnaná a cítíš se hezky.
Co jsou 5 minut ve 24 hodinách? A co potom ve Tvém celém životě?
Pojmenuj si Tvůj čas pro sebe nějakým hezkým jménem: mých 5 minut slávy, moje laskavé minuty, moje… Dopřávej si pravidelně tento čas. Můžeš o tom taky říct rodině, když se Tě ptají, kam jdeš a nebo co budeš dělat, můžeš jen odpovědět: „Mám mých 5 laskavých minut.“
Potřebujeme čas na bytí i plynutí. Povídat si s kamarádkami, tančit, tvořit, jen tak brouzdat přírodou. To je to, co osvěžuje ženskou duši a vrací bolavým nohám pevnost a dech zpět do těla. Pokud cítíš, že chceš uběhané boty dát dál a vyvážit dělání bytím, vím, že se tím vydáváš na novou cestu objevování a zdravému nastavení Tvé ženské psychiky. Že si bereš svůj trůn zpět, abys mohla spokojeně kralovat svému životu.
Recent Comments